Spalovna nebezpečného odpadu na území Litvínova???

Další projekt, který vyvolává otázky! Je dobré, užitečné, bezpečné a vůbec žádoucí mít na našem území spalovnu nebezpečného odpadu? Co z toho budou mít obyvatelé města a okolí? Údajně bude naprosto bezpečná a ještě bude vytvářet teplo, které se bude moci přetvářet na elektrickou energii. Byla mi poskytnuta prezentace tohoto projektu. Nikde jsem se ale v ní nedopátral technologie použité při spalování.

Otázkou je také vybraná lokalita území Litvínova. Chápu umístění kvůli blízkosti skládky CELIO, kde jsou momentálně skladovány Styreny (všichni asi i víme za jakých okolností). Budou se na naše území svážet další tuny nebezpečného odpadu jako zdroje pro spalování? Chceme to? Není již tak na našem území už dost zdrojů, které zatěžují životní prostředí? Chceme z Litvínova a okolí udělat skládku pro, minimálně, Severní Čechy?

Posledních cca sto let bylo zatíženo životní prostředí okolí Litvínova těžbou hnědého uhlí. Po ukončení těžby se nabízelo zrekultivovat celé toto území pro rekreační využití, nebo alespoň důstojné žití. Namísto toho nám sem někdo neustále umísťuje další zdroje možného zatížení životního prostředí.

Rozhodnutí je na Krajském úřadě Ústeckého kraje. A já doufám v rozumné rozhodnutí! Dle platné legislativy by měl kraj vyzvat dotčené orgány a samosprávy k vyjádření. Doufejme, že tomu tak bude.

Rostislav Šíma

Stop sjezdu sudetoněmeckého landsmaschaftu v Brně!

provokativní akce landsmanschaftu v Brně

81 let po válce si někteří občané ČR myslí, že už nastal čas návratu nacistů do České republiky a na revizi Benešových dekretů. Tito „naši“ občané a spolu s nimi i celý Landsmannschaft si myslí, že již nikoho protektorát Böhmen und Mähren a poválečné uspořádání Československa nezajímá. Že je zapomenuto 340 000 obětí našich spoluobčanů. Údajně nastal čas omluvy a smíření.

A tak se nabízí otázka: kdo se má komu a za co omlouvat a s čím, nebo s kým se má vlastně smiřovat?

Moji prarodiče až do roku 1939 žili v Záluží a Dolním Litvínově v poklidu se svými německými sousedy. S nástupem NSDAP v Německu se však situace v Sudetech rychle změnila. Prarodiče byli ze svého domova odsunuti mimo Sudety a našli útočiště v obci Družec na Kladensku. Po vzniku protektorátu gestapo mého dědu zatklo a odvleklo do koncentračního tábora Mauthausen, kde ho nacisté v roce 1942 nakonec umučili. Dnes je jméno mého dědy uvedeno na pamětních deskách na pomnících v Litvínově.

Po vyprávění mé babičky o předválečném životě v pohraničí jsem nikdy nezačal pohlížet na Němce automaticky jako na nepřátele. I mezi nimi byli dobří i špatní lidé, stejně jako jsou dobří i špatní Češi. Babička časem dokázala odpustit a smířit se, ale nikdy nezapomněla.

A já, po vzoru svých prarodičů a rodičů, necítím nenávist vůči německému obyvatelstvu, ale rozhodně nemám důvod se za cokoli omlouvat. Akci Landsmannschaftu vnímám pouze jako trucpodnik a provokaci vůči všem našim lidem, jako byl můj děda. Je to plivnutí na jejich památku.

Zároveň vyvstává i otázka válečných reparací. Proč se 81 let po válce touto záležitostí stále nikdo vážně nezabývá?

9. květen – ukončení druhé světové války

2. května se v Malé pevnosti v Terezíně konala tryzna za 52 obětí poslední popravy vykonané na tomto místě. Dne 2. května 1945 zde bylo popraveno 52, převážně mladých lidí, členů levicové odbojové skupiny Předvoj. Pietního aktu se zúčastnili dva poslanci Parlamentu ČR, zástupci organizátora ČSBS, místopředseda Trikolory, zástupci krajského vedení KSČM v Ústí nad Labem, zástupci KSČM z okresů Most, Teplice a dalších organizací KSČM, členky levicového ženského uskupení a zástupci italské delegace. Událost proběhla bez zájmu médií.

9. května slaví celý svět ukončení druhé světové války. Rudá armáda od východu a spojenecká vojska od západu společně osvobodila území obsazená německými nacisty. Společně tento den uctíváme oběti sovětských i spojeneckých vojáků, ale i civilních obětí, obětí lidí umučených v koncentračních táborech a totálně nasazených v německých továrnách, obětí po náletech na chemickou továrnu z řad zajatců z pracovních táborů, oběti z našich měst a obcí. Všechny tyto oběti a ještě mnoho dalších jsou zmíněny na pamětních deskách v pietním areálu na městském hřbitově v Litvínově. Čest jejich památce!